Ve finančních službách tvoří velkou část hodin práce, která se skládá z pevných kroků: kontrola dat, sestavování dossierů, vytváření poradenských zpráv, posuzování pojistek nebo úvěrů podle pevných kritérií, vyřizování dotazů klientů, které už byly položeny stokrát dříve. Tato práce je většinou dobře zdokumentovaná, protože to vyžadují dohledové orgány. Stejná dokumentace ji zároveň činí vhodnou k přepsání do úkolu, který systém dokáže převzít nebo připravit.
Výsledek neurčuje vůle inovovat, ale míra, do jaké je práce už jednoznačně zaznamenaná, a míra, do jaké je chyba něčím, co lze dodatečně napravit, nebo ne. Překlep v interní poznámce je něco jiného než chybné doporučení ohledně hypotéky nebo pojistky. Tam, kde jsou důsledky chyby omezené a napravitelné, se práce přesouvá rychleji. Tam, kde je rozhodnutí pro klienta závazné nebo je prověřováno dohledovým orgánem, zůstává déle nutný člověk, který výsledek posoudí, než postoupí dál.
Tři kategorie procházejí téměř každým procesem v tomto sektoru. Část práce dokáže systém vykonat samostatně: přepisování údajů, třídění dokumentů, zodpovídání standardních dotazů podle pevných pravidel. Část probíhá s lidským dohledem: systém navrhne doporučení nebo výpočet a zaměstnanec jej schválí nebo zamítne, s uvedeným důvodem. A část zůstává lidskou prací, protože jde o vysvětlení klientovi v obtížné situaci, o úsudek, který nelze zachytit v pravidlech, nebo o odpovědnost, která ze zákona musí ležet na konkrétní osobě.
Toto rozdělení není pro celý sektor pevně dané. U jedné pojišťovny je akceptace jednoduché pojistky už z velké části přesunuta do druhé kategorie, přičemž zaměstnanec posuzuje už jen výjimky. U srovnatelné organizace vedle ní probíhá přesně stejný úkol stále zcela ručně, ne proto, že by to nešlo, ale protože podkladová data nejsou v pořádku, odpovědnosti nejsou stanoveny, nebo nikdo neověřil, zda systém výjimky vůbec rozpozná. Rozdíl netkví v ambici. Tkví v tom, co bylo uděláno předtím, než byla ambice vyslovena.
Managementové týmy v tomto sektoru formulují ambice, které samy o sobě znějí často jasně: rychlejší akceptační práce, méně ruční kontroly, poradenský proces, který je z velké části připravován systémem. Problém není v ambici, ale v tom, že čtyři lidé na stejné poradě myslí čtyřmi různými věcmi, když řeknou „rychleji" nebo „méně ručně". Co je pro jednoho systém, který samostatně rozhoduje, je pro druhého systém, který jen dává návrh, jenž ještě musí někdo odsouhlasit. Tento rozdíl určuje, jaké schopnosti jsou potřeba, jaká rozhodovací práva je nutné znovu nastavit a jaká kontrolní vrstva musí zůstat neporušená. Dokud to není vysloveno, mluví se o připravenosti, aniž by kdokoli věděl, jaká připravenost je míněna.
Je to stejný vzorec, který se opakuje, jakmile se pojmy ambice a cíl zamění: jaký je rozdíl mezi cílem a ambicí vysvětluje, proč je výrok jako „akceptace řízená AI" směr, a ne měřicí bod, a proč musí tým tento rozdíl pojmenovat dřív, než začne mluvit o hodinách nebo kapacitě.
Připravenost není otázka, zda je technologie dostupná. Ta většinou dostupná je. Je to otázka, zda organizace dokáže doložit, co přesně úkol obnáší, kdo kontroluje výsledek, jaká výjimka musí jít k člověku a jaké rozhodnutí očekává dohledový orgán moci vystopovat ke konkrétní odpovědné osobě. To se týká osmi dimenzí, které sahají od kvality dat přes rozhodovací práva až po otázku, zda zaměstnanci dokážou a chtějí naplnit novou roli. Organizace, která je v jedné dimenzi daleko – například má dobře zdokumentované procesy – může v jiné dimenzi, jako je jasné vlastnictví výjimek, mít stanoveno jen málo.
Změna v tomto sektoru také neprobíhá všude stejně rychle, a to lze posuzovat nezávisle na samotné ambici. Některé týmy dokážou spustit nový proces během čtvrtletí, jiné potřebují nejprve řadu rozhodnutí a schválení, která trvají měsíce. Co se v tom liší a proč, je popsáno v jak rychle dokáže organizace skutečně změnit se, otázce, která nesouvisí s tím, kolik rozpočtu je k dispozici.
Tato systematika není jedinečná pro finanční služby. Stejné čtyři vrstvy a osm dimenzí platí pro sektory s naprosto jiným druhem práce, jak je vidět na tom, co se odehrává ve stavebnictví v oblasti AI ambicí prostřednictvím AI ambicí, které se objevují ve stavebnictví, nebo na tom, co se odehrává u AI ambicí v instalatérském oboru. Rozdíl vždy spočívá v druhu práce a druhu chyby, kterou úkol dovoluje, ne v přístupu k prověřování ambice.
Když se práce přesouvá z lidské práce do dohledové práce nebo do úplného převzetí, mění se nasazení kapacity: uvolňují se hodiny, role se posouvají, některé funkce dostávají jiný obsah. Co s tím zaměstnavatel udělá – přeřazení, přebudování, něco jiného – je rozhodnutí samotného zaměstnavatele a spadá pod vlastní zákonné požadavky týkající se spolurozhodování zaměstnanců a pracovního práva. Tato stránka a příslušný test k tomu neposkytují žádné doporučení ani žádné podklady pro personální rozhodnutí. Poskytují fakta o tom, jaká práce se pravděpodobně přesune a za jakých podmínek.
Otázka, jaká práce ve vaší organizaci je skutečně převeditelná na AI, se zodpovídá po jednotlivých úkolech pomocí pracovního skenu FTE TO AI. Pro toho, kdo chce nejprve zjistit, kde organizace stojí na osmi dimenzích připravenosti, je zde bezplatná kontrola připravenosti: osm krátkých otázek, jedna na dimenzi, s obrazem toho, kde jste nejdále a kde nejméně daleko. Kompletní test ambicí, se čtyřmi vrstvami a pěti confidence gates, se připravuje.
Vertel wat u wilt bereiken, dan kijken we samen wat daarvoor moet staan.
Answers come from this site’s knowledge base. Not tailored advice, and not a scan of your company.